Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když se v druhé polovině 80. let objevil v obchodech počítač Didaktik Gama, stál dva měsíční platy a doma se připojoval k černobílému televizoru. Na hry se čekalo s prstem na tlačítku Play a software se běžně nahrával z rozhlasového vysílání. Legendární osmibit ze Skalice změnil celou generaci a ukázal, že k záchraně načítání stačil obyčejný šroubováček.
Kdo nezažil napětí u blikající obrazovky přenosného televizoru Merkur s prstem připraveným na tlačítku Stop, těžko dnes pochopí, jaké kouzlo v sobě skrývaly první domácí počítače v socialistickém Československu. Z dětských pokojů se v druhé polovině osmdesátých let neozývala jen znělka večerníčku, ale docela nový zvuk – pronikavé, pulzující pískání a chrastění, které znělo jako kříženec pokaženého rádia a vysokorychlostního telegrafu. Pro tisíce dětí a mladých lidí to však byl nejkrásnější zvuk na světě. Ohlašoval totiž, že se z magnetofonové pásky právě do paměti počítače úspěšně sype nový digitální svět.
V době, kdy byly moderní západní osobní počítače nedostupným luxusem z devizových zemí, se stal středobodem československých technologických snů černý plastový přístroj ze Slovenska: Didaktik Gama. Společně se stolním magnetofonem a černobílou televizí vytvořil sestavu, která z generace tehdejších školáků vychovala první vlnu tuzemských programátorů, herních vývojářů a budoucích IT specialistů. Cesta k vlastnímu počítači však byla plná nekonečných pořadníků, astronomických částek a neuvěřitelné kutilské vynalézavosti.
Slovenský klon britského originálu stál dva měsíční platy
Kořeny počítače Didaktik Gama sahají do západoslovenské Skalice. Zdejší výrobní družstvo Didaktik se původně specializovalo na výrobu neelektronických učebních pomůcek pro školy. V polovině osmdesátých let však v Československu sílil tlak na takzvanou elektronizaci hospodářství a školství. Skalické družstvo nejprve představilo školní počítač Didaktik Alfa, který vycházel z koncepce profesionálnějšího tuzemského stroje PMD 85. Skutečnou trefou do černého se však stal až v roce 1987 projekt ryze domácího osmibitu nazvaného Didaktik Gama.
Konstruktéři ve Skalici se rozhodli jít cestou neoficiální kompatibility s nejslavnějším evropským domácím počítačem té doby – britským Sinclair ZX Spectrum, který v roce 1982 stvořil vizionář Clive Sinclair. Britský originál s ikonickými gumovými klávesami se v ČSSR dal sehnat pouze v síti prodejen Tuzex za těžce sháněné bony, případně individuálním dovozem ze Západu. Didaktik Gama nabídl stejný procesor Z80 (vyráběný v licenci i ve východoněmecké NDR pod označením UB880D) a rozšířil operační paměť RAM na tehdy velkorysých 80 kilobajtů, rozdělených do přepínatelných paměťových bank.
Cenovka nového přístroje však brala dech. V maloobchodní síti Drogerie, Drobné zboží či Klenoty se Didaktik Gama v roce 1987 prodával za 6 200 Kčs. Vzhledem k tomu, že průměrná hrubá měsíční mzda v Československu tehdy činila 3 026 Kčs, znamenala koupě počítače více než dva průměrné platy dospělého člověka. Přestože šlo o obrovskou investici, poptávka mnohonásobně převyšovala výrobní kapacity. Vznikaly neoficiální pořadníky, v prodejnách se stály dlouhé ranní fronty a řada rodičů musela zapojit známé v obchodních podnicích, aby svým potomkům vytouženou černou krabičku s plochými klávesami zajistila.
Tape loading error a legendární seřizování hlavy šroubovákem
Samotný počítač po vybalení z krabice neuměl bez externích zařízení téměř nic. Neměl vlastní monitor, pevný disk ani disketovou mechaniku – disketové jednotky Didaktik 40 a 80 se objevily až na počátku devadesátých let a stály další tisíce korun. Jako zobrazovač posloužil domácí televizor propojený přes anténní kabel a jako datové úložiště fungoval běžný kazetový magnetofon propojený do konektorů magnetofonového vstupu a výstupu.
Záznam dat na magnetofonový pásek probíhal formou akustické frekvenční modulace. Počítač převáděl nuly a jedničky na zvukové tóny o kmitočtech přibližně 1 200 a 2 400 hertzů při přenosové rychlosti kolem 1 500 baudů. Když uživatel zadal příkaz LOAD „“ a stiskl klávesu Enter, v rámečku obrazovky (takzvaném borderu) se rozeběhly střídavě červeno-modré synchronizační a následně žluto-modré datové pruhy. Nahrání jedné běžné čtyřicetiosmikilobajtové hry trvalo tři až sedm minut. Během této doby nikdo v místnosti nesměl dupat, bouchat dveřmi ani manipulovat s kabelem. Sebemenší kolísání rychlosti posuvu pásky nebo nečistota na pásku znamenala zničující chybovou hlášku: R Tape loading error.
Právě tato náchylnost stvořila nejslavnější kutilský rituál osmibitové éry: seřizování kolmosti magnetické čtecí hlavy. Každý magnetofon měl hlavu mírně vychýlenou v jiném úhlu (takzvaný azimut). Pokud si kamarádi navzájem půjčovali kazety nahrané na různých přístrojích, šikmo snímaný záznam ztrácel vysoké frekvence a počítač data nerozpoznal. Zkušení uživatelé proto do plastového krytu magnetofonu vyvrtali malý otvor přímo nad stavěcím šroubkem hlavy. Během zaváděcího tónu pak hodinářským šroubovákem opatrně otáčeli šroubkem na pružince a podle sluchu hledali moment, kdy pískání znělo nejjasněji a nejostřeji. Kdo ovládal tento trik, byl v partě králem.
Software z éteru: Když Československý rozhlas pískal do vysílání
V osmdesátých letech neexistoval internet ani oficiální softwarové obchody se západními hrami. Hry jako Manic Miner, Saboteur, Jet Pac nebo Elite se šířily výhradně živelným kopírováním z kazety na kazetu na burzách, v pionýrských domech a ve stanicích mladých techniků. V Československu však došlo k naprosto unikátnímu jevu, který dokumentují záznamy v archivu Českého rozhlasu – k distribuci počítačových programů prostřednictvím celostátního rozhlasového vysílání.
V populárně-vědeckých pořadech, především v legendárním magazínu Mikrobáze vysílaném na stanici Vltava a v relacích pořadu Meteor, začali redaktoři zařazovat vysílání počítačových dat. Hlasatel v éteru předem ohlásil: „A nyní připravte své magnetofony, za okamžik budeme vysílat program pro mikropočítače ZX Spectrum a Didaktik Gama.“ Posluchači doma propojili linkový výstup radiopřijímače se vstupem magnetofonu, stiskli záznam a rozhlasové přijímače v celém státě začaly několik minut vysílat do éteru pronikavý pískot. Kdo měl kvalitní příjem na velmi krátkých vlnách (VKV) bez atmosférického praskání, převinul kazetu na začátek a z vysílání si přímo nahrál výukový program, matematickou utilitu nebo jednoduchou hru.
Podraz 3 a Svazarm: Jak osmibity položily základy českému IT
Nedostatek oficiálních programů vedl k explozi domácí tvořivosti. Pod křídly 602. základní organizace Svazarmu se soustředili nejtalentovanější mladí lidé, kteří se nespokojili pouze s hraním přeložených her ze Západu. Tito nadšenci začali vyvíjet původní český software. Protože Didaktik Gama i ZX Spectrum neuměly v základu českou diakritiku, programátoři přímo v paměti RAM předefinovali grafickou podobu znakové sady a naučili počítač zobrazovat háčky i čárky.
Vznikly legendární původní české textové a akční hry, které dnes patří do zlatého fondu tuzemské digitální historie uchovávaného mimo jiné ve sbírkách Technického muzea v Brně. František Fuka (známý pod přezdívkou Fuxoft) naprogramoval hity jako Belegost, Poklad či slavný Podraz 3 – mafiánskou textovou adventuru zasazenou do Chicaga třicátých let, kterou v Československu hrál téměř každý majitel Didaktiku. Spolu s Miroslavem Fídlerem a Tomášem Rylkem vytvořili autorskou skupinu Golden Triangle, která dokázala z osmibitového hardwaru vyždímat maximum.
Didaktik Gama sice na počátku devadesátých let postupně ustoupil modernějším šestnáctibitovým počítačům PC a herním konzolím, jeho historická stopa je však nesmazatelná. Nenaučil celou generaci mladých lidí pouze mačkat tlačítka na joysticku. Přinutil je pochopit, jak funguje paměť, jak se píše kód v jazyce BASIC a strojovém kódu procesoru Z80 a jak si poradit s hardwarovým omezením. Právě u pískajících kazeťáků a černých skalických klávesnic vyrostli lidé, kteří o deset let později postavili páteř moderního českého technologického světa.